Tessuti Sociali – albanese
Mirësevini në Muzeumin e tekstilit të Pratos.
Prato është një qytet industrial dhe tekstili është produkti kryesor dhe motori i ekonomisë së qytetit për më shumë se 900 vjet.
Për këtë arsye, në vitin 1975, brenda Institutit Teknin Industrial Tullio Buzzi, shkolla prateze e njohur për teknikët e sektorit tekstil, ketu ka lindur ideja e krijimit të një muzeumi për të mbledhur tekstile të epokave dhe origjinë të ndryshme për tu vërë në dispozicion e studentëve.
Që nga viti 2003 Muzeumi i tekstilit ka një godine të re në ish-fabrikën Campolmi, një fabrikë tekstili të shekullit të nëntëmbëdhjetë që gjendet në qendrën historike të qytetit.
Sot është një qendër e bukur kulturore, në fakt ndërtimi strehon bibliotekën komunale dhe muzeumin.

SALLA KALDAJËS
Kat përdhes
Salla strehon kaldajën e lashtë të fabrikës Campolmi.
Kjo maqineri e madhe, së bashku me oxhakun që shihni jashtë, janë dëshmia e jetës brenda një fabrike të fundit të shekullit të nëntëmbëdhjetë. Kaldaja prodhonte avull që ipte energji maqinerive të fabrikës dhe nga oxhaku dilshin tymet të prodhuar.

SALLA E TEKSTILEVE ANTIKE
Kat përdhes
Kjo sallë, më e vjetra e ndërtesës, është e dedikuar për ekspozitën e tekstilve të lashta të koleksionit, ose ekspozitat në gjenerale.
Alestimi i sallës ndryshon herë pas here për të lejuar një rotacion të shumë tekstilëve dhe rrobave të ruajtura në depozitat e muzeumit.
Dritat artificjale dhe shtatë depozita xhami të mëdha lejojnë një ekspozim të saktë dhe ruajtje të operave.

ZONA E MATERJALVE DHE PROCESIT
Kat përdhes
Duke kaluar korridorin është e mundur të njiheni materialet dhe proceset me të cilat kryhen tekstilet.
Ekzistojnë tre familje kryesore të fibrave: natyrale, me origjinë kafshe (leshi dhe mëndafshi) dhe ata me origjinën vegjetale (pambuku, lini, kërpi), pastaj ata me origjinën artificjale (viskoze, lyocell) dhe ne fund ato sintetike (najloni, poliestër).
Fibrat artificiale vijnë nga një lëndë natyrore që ndryshon përmes një procesi kimik, ndërsa ato sintetiket vijnë nga përpunimi i naftës.
Imazhet dhe videot prezantojnë procesin e përpunimit të tekstilit. Korniza është strumenti që përdoret për të bërë tekstilet dhe teknika e thurjes është si një lojë gërshetimi me fijet.
Në pjesën e poshtme të korridorit janë ekspozuar tekstile dhe produkte eko-qëndrueshme dhe inovative të bëra me mbetje ushqimore (lëkura mollë, gjethe kaktusi dhe ananasi) ose me materiale të ricikluara (pambuku, xhinsi, najloni).

SALLA PRATO: QYTETI I TEKSTILIT
Kati i parë
Sot Prato njihet në të gjithë botën falë dy personazheve të mëdhenj historikë: Francesco di Marco Datini dhe Giovan Battista Mazzoni, të cilët morën pjesë në lindjen dhe zhvillimin e industrisë së tekstilit në Prato.
Francesco di Marco Datini ka qenë një ekspert prodhues dhe tregtar për.
Disa letra dhe dokumentet e tij tregojnë aftësinë e tij për biznesin dhe aktivitete komercjale në Itali dhe në Evropë midis viteve 1300 dhe 1400.
Giovan Battista Mazzoni, biznesmen i viteve 1800, pas studimeve të tij në Universitetin e Pizës, u trasferua në Francë dhe fillojë të punonte si punëtor në një fabrikë tekstili për të vëzhguar ata maqineri moderne me dëshirë ti riprodhonte pastaj në Prato. Kur u kthye në qytet, ai propozoi teknika të reja të përpunimit dhe ndërtoi maqineri të reja për të përmirësuar prodhimin e tekstilit të Pratos.
Prato njihet si “qyteti i leckave”. Nga mesi i viteve 1800 i “cenciaioli” (nga “cencio” që në rajonin e Toskanës do të thotë “leckë”, tekstil i vjetër) shkoshin nëpër qytet dhe mblidheshin rroba të përdorura me shporta të mëdha. Në depot ndashin rrobat për ngjyrë dhe shkëputeshin xhepat, butonat, zënxhirat, shiritat e shpatullave dhe foderat. Brenda një maqineri tekstilet u griseshin dhe u transformoheshin në fije leshi. Nga fibra natyrale u prodhoshin fijet e reja dhe tekstilet me ngjyrë. Në Prato ende sot riciklohet leshi dhe ky proces lejon prodhimin e tekstilave dhe rrobave të qëndrueshme.

SALLA MULTIMEDJALE
Kati i parë
Në këtë sallë ka një video që tregon historinë e Pratos: qyteti i tekstilit nga vitet 1950 deri më sot. Në panel ka gjashtë objekte që përfaqësojnë momente të rëndësishme në historinë e qytetit: një përkrenare, një valixhe, një aparat fotografik, një orë, një fener kinez dhe një këpucë.
Tessuti Sociali – urdu
پراٹو کے ٹیکسٹائل میوزیم میں خوش آمدید۔
پراٹو ایک صنعتی شہر ہے اور 900 سالوں سے شہر کی معیشت کا مرکزی مصنوعات اور انجن رہا ہے۔
اسی وجہ سے، 1975 میں، ٹولیو بززی ٹیکنیکل انڈسٹریل انسٹی ٹیوٹ کے اندر، ٹیکسٹائل کے شعبے میں تکنیکی ماہرین کے لیے پراٹو اسکول، طلباء کے لیے دستیاب ہونے کے لیے مختلف ادوار اور اصلیت کے کپڑے جمع کرنے کے لیے ایک میوزیم بنانے کا خیال پیدا ہوا۔
سے2003، ٹیکسٹائل میوزیم کو کیمپولمی فیکٹری میں ایک نیا مقام ملا ہے، جو انیسویں صدی کی ٹیکسٹائل فیکٹری ہے, اور شہر
کے تاریخی مرکز میں واقع ہے۔ آج یہ ایک خوبصورت ثقافتی مرکز ہے، درحقیقت اس عمارت میں میونسپل لائبریری اور میوزیم ہے۔

بوائلر کمرا
زمینی منزل
کمرے میں کیمپولمی فیکٹری کا قدیم بوائلر ہے۔
یہ بڑی مشین، چمنی کے ساتھ جو آپ باہر دیکھتے ہیں، انیسویں صدی کے اواخر کی فیکٹری کے اندر زندگی کی گواہی ہے۔ بوائلر سے بھاپ نکلتی تھی جس سے فیکٹری کی مشینری کو توانائی ملتی تھی اور پیدا ہونے والا دھواں چمنی سے نکلتا تھا۔

قدیم کپڑوں کا کمرہ
زمینی منزل
یہ کمرہ، جو عمارت کا سب سے قدیم ہے، مجموعہ سے قدیم کپڑوں کی نمائش، یا نمائشوں کے لیے ہے۔
عجائب گھر کے ذخائر میں رکھے ہوئے بہت سے کپڑوں کو گھومنے کی اجازت دینے کے لیے کمرے کی ترتیب وقتاً فوقتاً تبدیل ہوتی رہتی ہے۔
مصنوعی لائٹس اور شیشے کے سات بڑے کیسز کام کی درست نمائش اور تحفظ کی اجازت دیتے ہیں۔

مواد اور عمل کا علاقہ
زمینی منزل
راہداری کے ذریعے ان مواد اور عمل کے بارے میں جاننا ممکن ہے جن سے کپڑے بنائے جاتے ہیں۔
ریشوں کے تین بڑے خاندان ہیں: قدرتی، جانوروں کی اصل (اون اور ریشم) اور سبزیوں کی اصل (کپاس، کتان، بھنگ)، مصنوعی (ویزکوز، لائو سیل) اور مصنوعی (نائیلون، پالئیےسٹر)۔
مصنوعی ریشے قدرتی خام مال سے آتے ہیں جو کیمیائی عمل کے ذریعے تبدیل ہوتے ہیں، جبکہ مصنوعی ریشے تیل کی پروسیسنگ سے حاصل ہوتے ہیں۔
تصاویر اور ویڈیوز ٹیکسٹائل کی تیاری کے عمل کو پیش کرتے ہیں۔
لوم ایک ایسا آلہ ہے جسے کپڑے بنانے کے لیے استعمال کیا جاتا ہے اور بُنائی کی تکنیک ویفٹ دھاگوں کے ساتھ تانے دھاگوں کو آپس میں جوڑنے کے کھیل کی طرح ہے۔
راہداری کے اختتام پر، ماحول کے لیے پائیدار اور اختراعی کپڑوں اور مصنوعات کی نمائش کی جاتی ہے، جو کھانے کے فضلے (سیب کے چھلکے، کیکٹس اور انناس کے پتے) یا ری سائیکل شدہ مواد (کپاس، ڈینم، نائیلون) سے بنائے جاتے ہیں۔

سالا پراتو شہر ٹیسائل
پہلی منزل
آج پراٹو پوری دنیا میں دو عظیم تاریخی شخصیات کی بدولت بھی جانا جاتا ہے: فرانسسکو دی مارکو ڈیٹینی اور جیووان بٹیسٹا مازونی، جنہوں نے پراٹو میں ٹیکسٹائل کی صنعت کی پیدائش اور ترقی میں حصہ لیا۔
فرانسسکو ڈی مارکو ڈیٹینی ایک ماہر فیبرک بنانے والا اور تاجر تھا۔ اس کے خطوط اور دستاویزات 1300 سے 1400 کے درمیان اٹلی اور یورپ میں کاروباری اور تجارتی سرگرمیوں میں اس کی قابلیت کا ثبوت دیتے ہیں۔
مازونی جیووان بٹیسٹا
، جو 1800 کی دہائی کا ایک کاروباری تھا، پیسا یونیورسٹی میں تعلیم حاصل کرنے کے بعد،
فرانس چلا گیا اور ایک ٹیکسٹائل فیکٹری میں مزدور کے طور پر کام کیا تاکہ جدید مشینری کا مشاہدہ کیا جا سکے جسے وہ پراٹو میں دوبارہ تیار کرنا چاہتے تھے۔ جب وہ شہر واپس آیا تو اس نے پروسیسنگ کی نئی تکنیکیں تجویز کیں اور نئی مشینری بنائی جس سے پراٹو کی
ٹیکسٹائل کی پیداوار میں بہتری آئی۔
پراٹو کو “پرانا کپڑ کا شہر” کہا جاتا ہے۔ 1800 کی دہائی کے وسط سے “سینشیائیولی” (چیتھڑے سے جس کا ٹسکنی میں مطلب ہے چیڑا، پرانا کپڑا) شہر کے گرد گھومتا ہے اور بڑی ٹوکریوں کے ساتھ استعمال شدہ کپڑے اکٹھا کرتا ہے۔ گوداموں میں انہوں نے کپڑوں کو رنگ کے لحاظ سے تقسیم کیا اور جیبیں، بٹن، زپ، کندھے کے پیڈ اور استر کو ہٹا دیا۔ ایک مشین کے اندر کپڑے پھٹے اور اون کے فلیکس میں تبدیل ہو گئے۔ اس طرح قدرتی ریشے سے نئے دھاگے اور نئے رنگ کے کپڑے حاصل کیے گئے۔ پراٹو میں آج بھی اون کو ری سائیکل کیا جاتا ہے اور یہ عمل پائیدار کپڑوں اور کپڑوں کی تیاری کی اجازت دیتا ہے۔

ملٹی میڈیا روم
پہلی منزل
اس کمرے میں ایک ویڈیو ہے جو 1950 کی دہائی سے لے کر آج تک کے ٹیکسٹائل شہر پراٹو کی کہانی بیان کرتی ہے۔
پینل پر چھ اشیاء ہیں جو شہر کی تاریخ کے اہم لمحات کی نمائندگی کرتی ہیں: ایک ہیلمٹ، ایک سوٹ کیس، ایک کیمرہ، ایک گھڑی، ایک چینی لالٹین اور ایک بوٹ۔
Tessuti Sociali – arabo
مرحبًا بكم في متحف براتو للنسيج.
براتو مدينة صناعية والنسيج هو المنتوج الرئيسي ومحرك اقتصاد المدينة منذ أزيد من 900 عام. لهذا السبب وفي سنة 1975، ومن داخل المعهد التقني، للصناعة توليو بوزي، الذي يعد مدرسة محلية لتقنيين متخصصين في قطاع النسيج ببراتو، انبثقت فكرة إنشاء متحف لجمع أقمشة تعود لحقب وأماكن مختلفة ووضعها رهن إشارة الطلاب.
منذ سنة 2003، أصبح لمتحف النسيج مقرّ جديد بالمعمل السابق كامبولمي وهو مصنع نسيج يعود للقرن التاسع عشر والذي يتواجد بوسط المدينة القديمة. أما الان فهو مركز ثقافي غاية في الروعة، وهو في واقع الأمر يحتضن مبنى المكتبة البلدية والمتحف.

قاعة السخانة
الطابق الأرضي
تحتضن هذه القاعة السخانة القديمة لمعمل كامبولومبي.
هذه الآلة الكبيرة إضافة إلى المدخنة التي يمكنكم رؤيتها من الخارج، تعتبران شاهدتين على الحياة التي كانت تدِبُّ داخل أحد معامل أواخر القرن التاسع عشر. كانت السخانة تنتج البخار الذي كان يزود المعمل بالطاقة، بينما يتم صرف الأدخنة الناتجة عن طريق المدخنة.

قاعة النسيج العتيق
الطابق الأرضي
تحتضن هذه القاعةهذه القاعة، وهي الأقدم بالمبنى، مخصصة لعرض الأقمشة العتيقة التي تم جمعها أو لإقامة المعارض.
يتم تغيير تصميم قاعة العرض من وقت لآخر للسماح بتناوب عرض العديد من الأقمشة والملابس المخزنة في مستودعات المتحف.تسمح الإنارة الاصطناعية والسبع صناديق الزجاجية الكبيرة بالعرض الصحيح للمعروضات والحفاظ عليها من التلف.

فضاء المواد وطريقة النسج
الطابق الأرضي
عند عبور الرواق، يمكن التعرف على المواد التي تصنع منها الأقمشة وعلى طريقة العمل.
هناك ثلاث أنواع كبيرة رئيسية من الألياف: ألياف طبيعية، ذات أصل حيواني (صوف وحرير) وذات أصل نباتي (قطن وكتان وقنب) وألياف اصطناعية (فيسكوز ولايوسل) وألياف اصطناعية أخرى (نايلون وبوليستر). يستخرج النوع الأول من الألياف الاصطناعية من مادة خام طبيعية تعالج من خلال عملية كيميائية ، بينما يُشتق النوع الثاني من النفط المعالج.
تعرض صور ومقاطع فيديو عملية تصنيع المنسوجات. المنسج هو الأداة المستخدمة في صناعة الأقمشة وتقنية النسيج تشبه عملية تشابك خيوط السدى بخيوط اللحمة.
في أقصى الرواق، يتم عرض أقمشة ومنتجات مبتكرة ومستدامة بيئيًا ، مصنوعة من مخلفات المواد الغذائية (قشر التفاح وورق الصبار وأوراق الأناناس) أو من مواد تم إعادة تدويرها (قطن، ودنيم، ونايلون).

قاعة براتو مدينة النسيج
الطابق الأول
تتمتع مدينة براتو حاليا بشهرة كبيرة في جميع بقاع المعمور وذلك بفضل شخصيتين تاريخيتين بارزتين: “فرانشيسكو دي ماركو داتيني” و”جيوفان باتيستا ماتسوني”، اللذان ساهما في ظهور صناعة النسيج وتطورها في براتو.
كان “فرانشيسكو دي ماركو داتيني” تاجرًا ومنتجاً متخصصًا في صناعة الأقمشة. فمراسلاته والوثائق التي خلَّفها تشهد على كفاءته في الأعمال والأنشطة التجارية في إيطاليا وأوروبا في الفترة الممتدة ما بين 1300 و 1400.
أما “جيوفان باتيستا ماتسوني”، فهو مقاول عاش في القرن التاسع عشر، فبعد دراسته بجامعة بيزا، انتقل إلى فرنسا حيث اشتغل كعامل في معمل نسيج من أجل معاينة الآلات الحديثة، بهدف إعادة إنتاجها في براتو. عند عودته إلى المدينة، اقترح تقنيات حديثة في الانتاج وقام بصناعة آلات جديدة كان لها الفضل في تحسين صناعة النسيج في براتو.
تعرف مدينة براتو باسم “مدينة الخِرق”. فابتداء من منتصف القرن التاسع عشر، كان “التشينتشايولي” (من تشينشو والتي تعني في توسكانا القماش البالي) يتجولون في جميع أنحاء المدينة ويجمعون الملابس المستعملة بسلال كبيرة. في المستودعات كانوا يقومون بفرز الملابس حسب اللون ويزيلون منها الجيوب والأزرار والسحابات ووسادات الكتف والتبطينات، باستعمال آلات خاصة حيث كان يتم تمزيق هذه الأقمشة وتحويلها إلى صوف. وهكذا يتم الحصول على خيوط وأقمشة ملونة جديدة من الألياف الطبيعية. لا زال الصوف يُعاد تدويره حتى الآن في مدينة براتو، وتسمح هذه الطريقة بإنتاج أقمشة وملابس مستدامة.

قاعة الوسائط المتعددة
الطابق الأول
في هذه القاعة يتم عرض شريط فيديو يحكي تاريخ مدينة براتو للنسيج منذ خمسينيات القرن الماضي إلى يومنا هذا. على أحد الألواح توجد ست معروضات تعبر عن فترات مهمة من تاريخ المدينة: خوذة وحقيبة سفر وآلة فوتوغرافية وساعة وفانوس صيني وحذاء كبير.
Tessuti Sociali – cinese
欢迎来到普拉多纺织博物馆。
普拉多是一座工业城市,它的主要产品是纺织品,经济的齿轮已经飞转900多年了。因此,1975年在Tullio Buzzi工业技术学院内部,纺织技术专业的普拉多学校产生了创建一个用来收集供学生使用的不同时代和不同来源的纺织物品的想法。
从2003年,纺织博物馆在位于城市历史中心的19世纪的纺织工厂(前Campolmi工厂)开设了一座新馆。

锅炉厅
底层
大厅存放着Campolmi工厂古老的锅炉。
这部大机器以及你们在外面看到的烟囱是这座十九世纪末期的工厂一生的见证。锅炉制造蒸汽,给工厂机器输入能量,从烟囱排出产生的烟雾。

古老纺织品大厅
底层
这座大厅是整座大楼最古老的,用于展出古老纺织品的珍藏品,或者各种展览。大厅的布局会经常变化,以方便存放在博物馆的众多纺织品和衣物的轮换。人造灯光和七个大的玻璃展柜可以确保正确地展示和保存作品。

材料和工艺区
底层
穿过走廊的同时可以认识纺织品的材料以及工艺。
有三大种类纤维:自然纤维,包括动物纤维(羊毛、丝绸)和植物纤维(棉、亚麻和麻),人造纤维(粘胶纤维、溶解性纤维),化工纤维(尼龙、涤纶)。人造纤维来自于自然界的原物料,通过化学工序产生,而化工纤维来源于石油的提炼。
图片和视频呈现了面料的制作工艺,纺织机是用来织布的工具,而编织技术就像是一种将经线与纬线交织在一起的游戏。
在走廊的尽头展出的是由食物的残余部分(苹果皮、仙人掌叶和菠萝叶)或回收材料(棉、牛仔布、尼龙)制成的创新的、生态可持续性的面料和产品。

普拉多展厅 – 织布之城
第一层
普拉多今天能够闻名世界,也要感谢两位重要的历史人物:Francesco di Marco Datini 和 Giovan Battista Mazzoni,为普拉多纺织工业的产生和发展做出了巨大的贡献。
Francesco di Marco Datini是一位经验丰富面料制造商和贸易商,他的信件和文件显示了他在1300至1400年间在意大利和欧洲从事商业以及商业活动的才能。
Giovan Battista Mazzoni,1800年间的企业家,比萨大学毕业后,移居法国,为了观察他想在普拉多复制生产的现代化机器在一家纺织厂当工人。当他回到这座城市时,他提出了新的加工技术并建造了新的机器,以改善普拉多的纺织生产。
普拉多被称为“破布之城”。从1800中叶,有种职业就是“捡抹布的人”,“捡抹布的人”这个词源于托斯卡纳方言“抹布”,也指破布、旧布料,他们在城里走来走去,用大篮子回收旧衣服。这些旧衣服会按照颜色进行分组,拆掉口袋、纽扣、拉链、垫肩和内衬,布料用大机器撕碎,使之变成羊毛片。如此从自然纤维中获取了新的纱线和新的有色布料。在今天的普拉多,羊毛还会被回收利用,这个过程确保了可持续性的面料和衣服的生产。

多媒体大厅
第一层
在这座大厅里,正在播出的视频向人们讲述普拉多一座从50年代一直到今天的作为织布之城的历史。木板上有六件物品,分别代表了这座城市历史上的重要时刻:一个头盔、一个手提箱、一台相机、一座时钟、一个中国灯笼和一只靴子。
Tessuti Sociali – italiano
Benvenuti al Museo del Tessuto di Prato.
Prato è una città industriale e il tessuto è il prodotto principale e il motore dell’economia della città da oltre 900 anni. Per questo motivo, nel 1975, all’interno dell’Istituto Tecnico Industriale Tullio Buzzi, la scuola pratese per tecnici del settore tessile, è nata l’idea di creare un museo per raccogliere tessuti di varie epoche e provenienze da mettere a disposizione degli studenti.
Dal 2003 il Museo del Tessuto ha una nuova sede nell’ex fabbrica Campolmi, una fabbrica tessile ottocentesca che si trova nel centro storico della città. Oggi è un bellissimo centro culturale, infatti l’edificio ospita la biblioteca comunale e il museo.

SALA CALDAIA
Pianoterra
La sala ospita l’antica caldaia della fabbrica Campolmi.
Questo grande macchinario, insieme alla ciminiera che vedete all’esterno, sono la testimonianza della vita all’interno di una fabbrica di fine ottocento. La caldaia produceva vapore che dava energia ai macchinari della fabbrica e dalla ciminiera uscivano i fumi prodotti.

SALA TESSUTI ANTICHI
Pianoterra
Questa sala, la più antica dell’edificio, è dedicata all’esposizione dei tessuti antichi della collezione, oppure alle mostre.
L’allestimento della sala cambia di tanto in tanto per consentire una rotazione dei molti tessuti e abiti conservati nei depositi del museo.
Luci artificiali e sette grandi teche di vetro permettono una corretta esposizione e conservazione delle opere.

AREA MATERIALI E PROCESSI
Pianoterra
Attraversando il corridoio è possibile conoscere i materiali e i processi con cui si realizzano i tessuti.
Ci sono tre grandi famiglie di fibre: naturali, di origine animale (lana e seta) e di origine vegetale (cotone, lino, canapa), artificiali (viscosa, lyocell) e sintetiche (nylon, poliestere). Le fibre artificiali provengono da una materia prima naturale che si modifica attraverso un processo chimico, mentre le sintetiche derivano dalla lavorazione del petrolio.
Immagini e video presentano il processo di lavorazione tessile. Il telaio è lo strumento che si usa per realizzare i tessuti e la tecnica di tessitura è come un gioco di intrecci di fili di ordito con fili di trama.
In fondo al corridoio sono esposti tessuti e prodotti ecosostenibili ed innovativi realizzati con scarti alimentari (bucce di mela, foglie del cactus e di ananas) o con materiali riciclati (cotone, denim, nylon).

SALA PRATO CITTÀ TESSILE
Primo piano
Oggi Prato è conosciuta in tutto il mondo anche grazie a due grandi personaggi storici: Francesco di Marco Datini e Giovan Battista Mazzoni, che hanno partecipato alla nascita e allo sviluppo dell’industria tessile a Prato.
Francesco di Marco Datini è stato un esperto produttore e commerciante di tessuti. Le sue lettere e i suoi documenti dimostrano la sua abilità negli affari e nelle attività commerciali in Italia e in Europa tra il 1300 e il 1400.
Giovan Battista Mazzoni, imprenditore del 1800, dopo gli studi all’Università di Pisa, si trasferì in Francia e lavorò come operaio in una fabbrica tessile per osservare macchinari moderni che voleva riprodurre a Prato. Quando rientrò in città, propose nuove tecniche di lavorazione e costruì nuovi macchinari che migliorarono la produzione tessile pratese.Prato è conosciuta come la “città degli stracci”. Dalla metà del 1800 i “cenciaioli” (da cencio che in Toscana significa straccio, tessuto vecchio) andavano in giro per la città e raccoglievano vestiti usati con grandi ceste. Nei magazzini dividevano gli abiti per colore e staccavano tasche, bottoni, zip, spalline e fodere. Dentro un macchinario i tessuti venivano strappati e trasformati in fiocchi di lana. Dalla fibra naturale si ottenevano così nuovi filati e nuovi tessuti colorati. A Prato ancora oggi si ricicla la lana e questo processo permette la produzione di tessuti e abiti sostenibili.

SALA MULTIMEDIALE
Primo piano
In questa sala è presente un video che racconta la storia di Prato città tessile dagli anni ‘50 ad oggi. Sul pannello ci sono sei oggetti che rappresentano momenti importanti nella storia della città: un elmetto, una valigia, una macchina fotografica, un orologio, una lanterna cinese e uno scarpone.
Tessuti Sociali


Scegli la lingua
Choose the language
Il Progetto “Tessuti Sociali”, che nasce dalla collaborazione tra l’Università per Stranieri di Siena e il Museo del Tessuto di Prato, ha coinvolto quattro comunità straniere (albanese, cinese, marocchina e pakistana) con l’obiettivo di migliorare l’accessibilità ai contenuti e alle iniziative culturali del museo attraverso azioni sperimentali in ottica plurilingue e pluriculturale.
锡耶纳外国人大学与普拉多纺织博物馆合作的“社会纺织”计划,涉及四个外国团体(阿尔巴尼亚、中国、摩洛哥和巴基斯坦),目的在于通过多语言和多文化视角的实验行动来提高博物馆的文化启蒙以及内容的可及性。
برنامج “النسيج الاجتماعي”، الذي خرج إلى الوجود كثمرة للتعاون بين جامعة سيينا للأجانب ومتحف براتو للنسيج، قام باشارك أربع جاليات أجنبية (ألبانية وصينية ومغربية وباكستانية) وذلك بغية تيسير الاستفادة مما يزخر به المتحف من محتويات وما ينظمه من مبادرات ثقافية من خلال إطلاق فعاليات تجريبية في إطار مقاربة تعتمد على أنشطة متعددة اللغات والثقافات.
پروجیکٹ سیانا کی یونیورسٹی فار فارنرز اور پراٹو کے ٹیکسٹائل میوزیم کے درمیان تعاون سے پیدا ہوا اور اس میں چار غیر ملکی کمیونٹیز (البانی، چینی، مراکشی اور پاکستانی) شامل ہیں جس کا مقصد مواد اور ثقافتی اقدامات تک رسائی کو بہتر بنانا ہے۔
Projekti “tekstili socjal”, i cili lind nga bashkëpunimi midis Universitetit për të huajt të Sienës (Università per Stranieri di Siena) dhe Muzeumit Tekstil të Pratos, ka përfshir katër komunitete të huaja (shqiptarë, kinezë, marrokinë dhe pakistanezë), me qellimin të përmirësojë aksesin e kontenutëve dhe inicjativave kulturore të muzeut përmes veprimeve eksperimentale në një optikë shumëgjuhëshe dhe multikuturale.